FrontKon 2026 se konal 6. října v O2 universu v Praze. Úderem desáté hodiny akci zahájil Initial Commitem předseda spolku Frontendisti Martin Michálek, který stručně nastínil, co nás během dne čeká. Pak se účastníci rozešli mezi tři stage: Main Stage, Community Stage a Partner Stage.
Každý chce rychlý web. Dokud z něj nemusí něco odstranit.
Po úvodu jsme zamířili na Partner Stage, kde David Maixner a Martin Kocourek z Allwynu mluvili o tom, že frontendová performance ve firmě není jen Lighthouse, lazy loading a menší bundle.
Hlavní myšlenku přednášky ilustrovali Vennovým diagramem: na výkonu webu se musí shodnout lidé z businessu, UX i vývojáři. Každý kilobajt, animace nebo externí skript má svého zastánce a důvod existovat. Na příkladu hry Funpark nám ukázali, jaké kompromisy museli udělat a které animace vyřadit, protože jim web padal i na nových iPhonech.
Frameworky nestačí: Budoucí stack pro vývoj s AI
Na Community Stage Petr Glaser připomněl, že AI sice dramaticky zrychluje psaní kódu, ale rychlejší kód automaticky neznamená lepší software. Místo hledání vítězného frameworku představil vývojářský stack jako systém zpětných vazeb. Rozhodující je, jak rychle odhalíme chybu a nakolik si stack sám hlídá kvalitu. Proto zdůrazňoval typy, schémata, testy, linting, CI, logování a monitoring. Mezi doporučenými nástroji zazněly striktní TypeScript a linter Oxlint. Ten je napsaný v Rustu, díky čemuž je řádově rychlejší než ESLint, a rychlá zpětná vazba se hodí lidem i AI agentům. Takový stack má být dost přísný, aby zabránil chaosu, dost pozorovatelný, aby vysvětlil selhání, a dost opravitelný, aby šlo pokračovat dál.
AI udělala z každého vývojáře Tech Leada. Co teď?
Po obědě jsme se vydali na přednášku Robina Pokorného. Robin ji otevřel tezí, že dřív jedni psali kód a druzí nad ním přemýšleli. Dnes psaní kódu převzala AI, ale zásadní rozhodnutí nezmizela. Jen najednou spadla na každého vývojáře.
Přednášku postavil jako pracovní týden Tech Leada. Každý den věnoval jedné otázce, kterou dřív řešili hlavně staff+ inženýři:
Pondělí – WHAT: Co stavět, aby to dávalo produktový smysl. Důraz na výsledky místo výstupů a na „vkus“, tedy rozdíl mezi tím, co funguje, a tím, co do systému opravdu zapadá.
Úterý – WHICH: Jaké kompromisy zvolit. V architektuře je všechno trade-off a úkolem je vybrat ten správný.
Středa – WHERE: Kudy vést hranice systému. Tady přišly ke slovu Domain-Driven Design, bounded contexts a EventStorming.
Čtvrtek – WHO: Kdo to postaví. Postavit vlastními silami, delegovat, nebo koupit?
Pátek – WHY: Proč je to všechno tak těžké. Tým a systém tvoří jeden celek a technická rozhodnutí jsou vždy i rozhodnutími o lidech. Na závěr přidal i odkaz na Václava Havla a jeho „život v pravdě“.
Robin k přednášce sdílel bohatý seznam knih a článků, ze kterých čerpal, například Inspired od Martyho Cagana, Fundamentals of Software Architecture nebo Team Topologies. Kdo chce téma rozvíjet, má čtení na celý rok.
19½ věcí, které jste nevěděli o přístupnosti v HTML a CSS
Manuel Matuzović slíbil, že přeskočí základy typu alt texty, a skoro to dodržel – proto ta polovina v názvu. Ukázal, jak jednoduše vytvořit vyskakovací prvek nebo tooltip pomocí HTML atributu popover bez JavaScriptu. Tlačítko navíc automaticky dostane aria-expanded. Upozornil také, že aria-haspopup na tlačítku navigace je častá chyba, protože ohlašuje menu, které se ovládá úplně jinak.
Dále probral nový CSS property reading-flow, který srovná pořadí fokusu s vizuálním pořadím v gridu, a masonry layout přes display: grid-lanes s vlastností flow-tolerance. Zaujal nás i experimentální atribut headingoffset, který řeší věčný problém komponent s nadpisy, jež mají být jednou H2 a jindy H3.
View Transitions do hloubky
Ondřej Velíšek se pustil do View Transitions API. Jejich podpora už přesáhla 90 % a často jsou plynulejší než animační knihovny, přesto se v praxi používají málo. Ukázal, že pseudoelementy, view-transition-name nebo rozdíl mezi SPA a MPA, nejsou tak strašidelné, jak vypadají, a jak je bezpečně zapojit do současných projektů.
Rozvoj design systému s AI
Jan Kryšpín z Alma Career ukázal, jak AI pomáhá rozvíjet jejich Spirit Design System. Představil strukturu vlastních pravidel a skillů pro AI agenty, kontrolu designů ve Figmě a jejich exportů i skilly, které připravují přímo pro uživatele design systému.
Skutečná cena AI
Libor Vaněk z CDN77 zpochybnil představu, že AI je a vždy bude levná. Jejich firma provozuje vlastní bare-metal GPU servery v hodnotě desítek milionů korun. Na vlastních datech ukázal, co obnáší provoz AI clusteru, jak velké modely zvládne a jaký je u něj skutečný poměr cena/výkon a návratnost investice. Cena za tokeny je jen špička ledovce: inference musí na něčem běžet a někdo to musí zaplatit.
Panelová diskuze: Současnost a budoucnost práce v IT
V panelu se potkali Markéta Krejčí z Reevy s pohledem HR, Libor Vaněk s pohledem zkušeného vývojáře a Petr Burian, bývalý CTO Livesportu, s pohledem manažera. Diskuzi moderovali Robin Pokorný a Martin Michálek z podcastu FrontKec. Řešilo se, podle čeho poznáme dobrého vývojáře, když stroje píšou stále větší část kódu, jak se mění nábor juniorů a zda se vývojáři rozdělí na orchestrátory agentů a hluboké technické specialisty.
Zničím vám kód a asi i život
Na závěr Karel Navrátil uzavřel svou „právní trilogii“ na FrontKonu. Tentokrát se věnoval licencím. Víme vůbec, jaký kód a pod jakou licencí nám do projektu přidává AI nebo závislosti? Problém se týká juniorů i seniorů a s nástupem AI se šíří rychleji než kdy dřív. Téma navíc nebude možné dále ignorovat: Od prosince 2027 začne naplno platit evropská regulace, která po výrobcích se softwarem vyžaduje SBOM. SBOM (Software Bill of Materials) je strojově čitelný seznam všech komponent a závislostí, ze kterých se software skládá, včetně jejich verzí a licencí.
Tento článek nepsala AI.
Fakt!
